S čím jsme nepočítali …

19 úno 2017   Michal   Čteni zabere 3 minuty

Ač pořad České televize „Památky na prodej“ končí slovy, že je zámek malý a vhodný tak nanejvýš pro jednu rodinu, naše zkušenost je odlišná. Při prvních návštěvách jsme se navzájem spíše hledali. Pobíhali jsme z místností do místností a nevěděli kudy kam. V každém koutě na nás čekala hromada harampádí. Bylo nám jasné, že než budeme moci vůbec začít s plánováním rekonstrukce, musíme zámek nejprve vyčistit… Protože jsme se báli, že by se při odklízení letitého nepořádku mohlo něco zničit nebo ztratit, zapojili jsme do těchto prací pouze rodinu. To bylo zmatku! Neustále jsme něco hledali, nejvíce nářadí. Samozřejmě, že nám také spousta pracovních pomůcek chyběla. Našli jsme sice k naší radosti pár unikátů z dob socialistického hospodaření, ale záhy jsme zjistili, že práci spíše komplikují. A tak nám nezbylo než pravidelně jezdit do Sušice a dokupovat nová košťata, krumpáče a delší a delší prodlužovačky. Zpočátku také nic nemělo své vlastní místo, a pokud ano, tak ho každý nazýval jinak. To nás přinutilo vytvořit jednotné názvosloví - “krbová místnost”, “cukrárna”, “kavárna”, “černá kuchyň” apod. Od té doby se efektivita naší práce lehce zvýšila.

Postupně vzniklo několik důležitých zásad:

  • Drž se toho, co děláš.
  • Pokud pro něco jdeš, nevšímej si po cestě ničeho, hlavně jiné práce. Jinak nedokončíš nic.
  • Nereaguj na toho, kdo volá o pomoc. Soustřeď se na svoji činnost. Každý si musí nakonec poradit sám.
  • Nikdy nikam nechoď s prázdnýma rukama.
  • Staré nářadí raději ukliď do budoucího “skanzenu komunismu”, protože se zrezavělou motykou ani tulipán nezasadíš.
  • Jakmile slunce zapadne, hned ukonči svoji činnost a všechno po sobě ukliď, jinak se o to později přerazíš.
  • U hlavního vchodu měj vždy připravenou baterku, i když je venku šero, v zámku už je tma jako v pytli.

Výjimka, ale potvrzuje pravidlo, jak dokládá následující událost. Rozhodl jsem se opravit díru na střeše barokní sýpky. Markéta mě hned od toho odrazovala a přesvědčovala, že máme zavolat pokrývače. I přesto vysunuji skládací žebřík na nejvyšší možný stupeň a lezu na střechu. Cestou zjistím, že máme totálně zanešené okapy, pokud se tak dají nazývat zbytky plechů okolo střechy. K jejich vyčištění, ale samozřejmě potřebuji malou lopatku. Volám tedy o pomoc, ale marně. Snaha o mé pokrývačské aktivity vyrušila vosy z hnízda pod římsou. Nyní opravdu zařvu: “Pomóóóć, vosy!” Tohle již přinutí Markétu zanechat její činnosti a přiběhnout s přípravkem na hubení vos. A o zábavu máme do tmy postaráno…

Dočasně Zavřeno!