Jak přežít zámeckou zimu

Zámek Nemilkov zahalený do sněhu.
V pořadu České televize Modrá krev pán ze Štemberka říká: „Kdo chce bydlet na zámku, musí mít svetr a tlusté ponožky.“ Určitě je to pravda, ale na Nemilkově by nám to nestačilo. Letošní podšumavské zimní teploty byly extrémní. Místní je prý nezažili přes 6 let, takže jsme si hned na poprvé vyzkoušeli největší chlad.

Zimní příroda v okolí Nemilkova.
Takže kromě ponožek a svetrů je na nemilkovskou zimu nutné mít:
- Jégrovi drtiče mrazu – předchůdce Moiry (poznámka pro mladší generaci)
- Pořádného kulicha
- Lyžařské rukavice nejlépe přímo Aljašky (ty máme díky synovi, který tam hrál hokej a něco o zimě ví:)
- 3–4 vrstvy oblečení zakončené zimní bundou (nutné, i když jdete jen z pokoje na chodbu)
Nejnižší teplota, kterou jsme po příjezdu naměřili v naší obytné místnosti byla přesně 0. Ale jinak máme v naší ložnici, obýváku a jídelně v jednom „teplo“. Nejvíce se nám podařila vytopit na 13 stupňů, ale záleží samozřejmě na vzdálenosti od kamen. U kachlových kamen (tj. ve výšce a rádiusu 1 metru) bylo občas i 18 stupňů.

Začíná nový den. Čím blíže u kamen, tím lépe.
Možná se ptáte, jak se v takových podmínkách spí. Pokud se dodržují přísné zásady, tak se vyspíte do růžova až do zakokrhání prvního kohouta, ale je nezbytné:
- Spát ve svetru
- Mít čepici a nejlépe jí zakrýt kapucí
- Položit se na dvě deky a dvěma dekami se také přikrýt
- Nedoporučujeme se se vůbec hýbat, aby nedošlo k vytvoření nějakých průduchů (tenhle bod je jen pro zkušené) 😀

Hlavně mít hodně vrstev! Zima je vevnitř i venku.
Katastrofou je, pokud se vám chce během noci na toaletu (což při prostydlých nohou není nic neobvyklého). Pokud tedy není zbytí, tak Vás čeká cesta chodbou cca 30 m do budoucí koupelny, kde je sice potřebné „vybavení“, ale jinak jen cihly a beton. Využití této útulné místnosti se tedy podobá spíše návštěvě kryosauny.
Trochu absurdní je to, že přes všechen boj se zimou se může neopatrný obyvatel zámku i popálit různé části těla. Vysvětlení je, ale jednoduché. U kamen je nejpříjemněji, tak že nutná hygiena i převlékání se odehrává co nejblíže k nim. Tak se nám stalo, že jsme i uprostřed třeskuté zimy ošetřovali lehké popáleniny.😀
Po první zámecké zimě, tedy opravdu vítáme jaro plnou náručí a máme radost z každé nové sněženky. Už se nemůžeme dočkat až nás sluníčko ohřeje více než jen na duši. Uvnitř zámku je totiž stále ještě období zimy…

První sněženky. Jaro je tu!