Manželé Menclovi
Od roku 1962 až do své smrti na zámku Nemilkov „na letním bytě“ bydlel významný český historik a památkář Václav Mencl (16. 1. 1905 – 28. 7. 1978) s manželkou Dobroslavou (2. 1. 1904 – 19. 11. 1978).
On byl vynikajícím historikem architektury, znalcem dějin umění, vystudovaný inženýr Českého vysokého učení technického, doktor filozofie, ředitel Státního památkového ústavu, a hlavně autor mnoha desítek odborných statí a publikací. Jeho encyklopedie „Lidová architektura v Československu“, která je dodnes nepřekonatelným dílem ve svém oboru, byla vydána až po jeho smrti.
Ona byla také historičkou umění, dále architektkou a archeoložkou. Narodila se v Přerově a jejím otcem byl akademický malíř Miroslav Vavrouška. Proto nejprve studovala Akademii výtvarných umění, neboť zdědila určitý výtvarný talent. Všechny své práce si proto také sama ilustrovala. Jejím celoživotním a nadčasovým dílem je dvoudílná encyklopedie „České hrady“, která byla vydaná v roce 1972.
Mencl coby pravý Plzeňan (jeho otec zde byl stavitelem) měl k Šumavě neobyčejně srdečný vztah a vždycky na ni vzpomínal, i když ho profesní život zavál daleko od domova. Se svojí vyvolenou „Slávičkou“ měli vytouženou svatbu 6. dubna roku 1930 v kostele Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře. Bydleli nedaleko v Malém Břevnově. Bezmála devět let také bydleli v Bratislavě, památkový ústav je totiž vyslal na Slovensko zmapovat „ono pole neorané.“ Jako první odborníci profesionálně přezkoumali slovenské památky a položili základ moderní slovenské památkové ochraně a péči.
Po únoru 1948 byl profesor Mencl označen za buržoazního prvorepublikového intelektuála a musel opustit Universitu Karlovu. Pracoval pro ministerstvo školství jako terénní pracovník na poli památkové ochrany. V Klatovech „bojoval“ se soudruhem předsedou MNV – Městského národního výboru Rojíkem, o zachování předměstského, pozdě románského objektu, „U Červeného vola“ na Pražském předměstí. Bohužel jeho hlas a slovo odborníka byly jen poradní. Z politického hlediska měl navrch soudruh Rojík a jeho vize bytové výstavby. Celý objekt se zboural na začátku roku 1956.
Protože v socialistickém Československu v oblasti památek nebylo mnoho špičkových odborníků, byl manželům Menclovým v roce 1958 umožněn návrat do Prahy. Jejich prvním projektem byla republiková ochrana městských historických center, která ve své podstatě „Městských památkových rezervacích“ je životaschopná, aktivní a funkční dodnes.
Oba byli spolu duševně spjati, možná také proto, že neměli děti. Bohužel. Menclovi se přátelili i s místním velhartickým farářem Ladislavem Janečkem. Jednoho osudového dne jel farář do Sušice něco vyřizovat a doktora Mencla vzal s sebou. To bylo údajně ve čvrtek 27. července 1978. Mencl seděl vedle faráře jako spolujezdec, když na křižovatce u Velhartic v lokalitě zvané „Na Zahálce“ došlo k nešťastné nehodě. Pan farář vyjížděl na hlavní silnici Klatovy – Sušice a nedal přednost projíždějícímu motocyklu. Motocyklista v povolené rychlosti svůj stroj nemohl ubrzdit a narazil do pravých dveří automobilu. Shodou náhod bohužel do míst, kde seděl doktor Mencl. Plechy mu způsobily vnitřní zranění, na které následující den v Sušici skonal. Jeho choť Dobroslava nemohla daný stav událostí „vstřebat“, takže nedlouho nato zemřela žalem.
V neděli 7. 7. 2024 byla slavnostně spolu se spolkem Přátel české historie Klatovy odhalena památní deska oboum manželům. Tato vzpomínka na části obnovené fasády zámku Nemilkov nyní při vstupu do areálu. „přivítá“ každého návštěvníka.
Však si to manželé Menclovi, za všechnu poctivou mravenčí práci na poli české historie, s plným právem a naší úctou zaslouží.
Použité zdroje:
Legendární manželé Menclovi a jejich Nemilkov