Amatérský běžec David Kaplan se vydal na 9 maratonů za 9 dní napříč Vancouver Islandem, aby podpořil Lékaře bez hranic. Každý kilometr jeho běhu symbolizuje konkrétní pomoc – za 240 Kč lze „adoptovat“ jeden z nich a přispět těm, kteří to nejvíce potřebují. Cílem výzvy „Až za hranice“ je vybrat 91 680 Kč a inspirovat ostatní k činům, které mají smysl.

Přijďte se podívat na letní akce.

Když v roce 2016 Markéta a Michal Kaplanovi opustili Prahu a koupili chátrající zámek v Nemilkově, netušili, že je čeká práce na celý život – možná i na několik generací. Z bývalé kulturní památky zarostlé plevelem, myšími hnízdy a eternitovou střechou se snaží vybudovat místo plné života. Díky obrovské dřině, podpoře veřejnosti i odhodlání se zámek pomalu probouzí k novému životu.

Zámek Nemilkov se nestal jen domovem pro rodiče, ale i symbolem odvahy pro celou naši rodinu. Jako mladší generace Kaplanů jsem jejich rozhodnutí opustit vše obdivoval i nechápal – radost střídal strach a nejistota. Dnes ale vím, že to stálo za to. Našli smysluplný projekt, nový domov i štěstí, a já našel místo, kam se rád vracím.

První měsíce na Nemilkově jsme mytí řešili středověky – kyblíkem a konvicí před zámkem, kde každá koupel končila ledovou sprškou. Následoval zahradní hadicový „sprchový kout“, koupání v rybníku Bušek bez mýdla a teprve později kamarád‑instalatér zprovoznil provizorní koupelnu s bojlerem, byť v nevytápěné místnosti. Dnes máme i regulérní záchod, ale pořád stojí na cihlách v zimě; hygienické zázemí se zlepšuje pomalu a stále je co vylepšovat.

Na začátku rekonstrukce jsme si na Nemilkově zakázali jakékoliv zahradničení, protože kytičky a stromy by jen braly čas. Stačil však košíček tulipánových cibulek od sousedky a moje předsevzetí vzalo za své. Navzdory půdě plné cihel, skla a starých bot jsme do jara vysázeli desítky smrčků, keřů, bylin, zeleniny i květin. Zalévání v suchém Pošumaví je sice boj, ale záchrana zámku už dávno vypadá i jako záchrana zahrady.

Po válce připadl zámek Nemilkov státu a sloužil jako národní výbor, knihovna a sušárna heřmánku, takže samotná konstrukce zůstala zachovaná, ale dědictví socialistické správy je nepřehlédnutelné. Futra, dveře a okna jsou prošpikovaná deset centimetrů dlouhými hřebíky, ve sklepech a půdách se válejí hromady nevyužitých cihel a dvůr zalitý asfaltem se zvedl o třicet centimetrů, takže voda teče proti budovám. Teď stojíme před rozhodnutím, zda a jak nádvoří navrátit do podoby z 19. století.

Zimní romantika? Zapomeňte. Na Nemilkově jsme v obytné místnosti naměřili nulu a teplo bylo jen v metrovém okruhu kolem kachlových kamen, kde se teplota vyšplhala na 13–18 °C. K přežití potřebujeme jégrovky, kulichy, lyžařské rukavice a vrstvy oblečení i při cestě na chodbu, spíme v čepicích pod několika dekami a noční výlet na záchod připomíná kryosaunu. Ironií je, že navzdory mrazu se člověk snadno popálí, protože veškerá hygiena i převlékání se odehrává těsně u kamen – proto jaro vítáme s nadšením, i když uvnitř zámku pořád vládne zima.