Zimní romantika? Zapomeňte. Na Nemilkově jsme v obytné místnosti naměřili nulu a teplo bylo jen v metrovém okruhu kolem kachlových kamen, kde se teplota vyšplhala na 13–18 °C. K přežití potřebujeme jégrovky, kulichy, lyžařské rukavice a vrstvy oblečení i při cestě na chodbu, spíme v čepicích pod několika dekami a noční výlet na záchod připomíná kryosaunu. Ironií je, že navzdory mrazu se člověk snadno popálí, protože veškerá hygiena i převlékání se odehrává těsně u kamen – proto jaro vítáme s nadšením, i když uvnitř zámku pořád vládne zima.

Po televizním pořadu byste čekali malý objekt, ale zámek Nemilkov se ukázal jako labyrint místností plný harampádí, kde jsme se zpočátku ztráceli. Rodinná úklidová akce odhalila chaos, nedostatek nářadí a přivedla nás k zásadám typu „dodělej, co děláš, nikdy nechoď s prázdnou a bez baterky se v tomhle domě nehneme“. A když jsem se navzdory Markétině radě pustil do opravy střechy, skončilo to útěkem před rojem vos a další lekcí, že improvizace má své meze.

Z plaveckých bazénů jsem se ocitla v nemilkovských ruinách – místo čistých, teplých hal teď obývám tmavé, studené komnaty plné hmyzu a myší. V létě 2016 jsme po letech hledání koupili polorozpadlý zámek i dvůr a od té doby vyklízíme letitý nepořádek, likvidujeme nevhodné stavební zásahy a sbíráme každý zbytek historie, který najdeme. Čeká nás dlouhá a náročná obnova, ale naším cílem je zachránit tuto kulturní památku a jednou ji vyškrtnout ze seznamu ohrožených staveb.