10 let proměn – letos v 10 akcích na zámku Nemilkov

Autorka článku: Eva Mráčková

Nemilkov je malá obec v malebném Pošumaví, doslova pár = dva kilometry od Velhartic a paradoxně kousek dál, něco přes tři kilometry, od železniční stanice Nemilkov. Místní zámek na okraji obce má dlouhou historii.

Historie dávná …

První písemné prameny o této památce jsou z roku 1382. Ty zmiňují gotickou tvrz, jež sloužila k obraně, hospodářství i ubytování. Významnou osobností sídlící na Nemilkově byl český šlechtic Jan Bohuchval z Hrádku, který na konci 16. století přestavěl část tvrze na renesanční zámeček s poplužním dvorem. Po bitvě na Bílé hoře panství levně získal nechvalně známý generál Don Martin de Hoef-Huerta (pán z Velhartic). Po jeho smrti se tu velmi rychle střídali majitelé, až v polovině 18. století koupil dvůr rod Khuenů z Bellassy, a ti udělali barokní přestavby. V roce 1798 pak koupil Nemilkov Martin Bartoloměj Schreiner. Úspěšně tu hospodařily čtyři generace tohoto rodu, a to nejen v zemědělství. Součástí panství byl totiž i pivovar, lihovar, hamr s pilou a vodní elektrárna. Budovali silnice, podíleli se i na stavbě železnice. K zámku přistavěli klasicistní křídlo. Po celé Evropě proslavili Nemilkov speciálními odrůdami jehličnanů, které zde vyšlechtili. Hned po válce, v roce 1945, byli všichni zařazeni do odsunu, jakkoliv Georg Schreiner mezi národy nedělal rozdíl. Miloval historii a umění. Bohatou historii na zámku odkrýval a restauroval a podle svého vkusu zámek historicky přikrášloval. Příslušníci rodu dále žijí v Německu, ale o návštěvu svého bývalého majetku nemají zájem. Asi

nechtějí oživovat vzpomínky nejen na odsun, ale i časy Německa. V ložnici na zámku je tajná skrýš – třeba je pravdivá historka, že tam Georg Schreiner za Hitlera schovával svého syna, aby nemusel narukovat na frontu.

Historie nedávná

Za komunistické totality celý areál využívalo místní jednotné zemědělské družstvo k hospodaření. Naštěstí mu k tomu stačily hospodářské budovy. V budově zámku byly částečně byty a chvíli také kanceláře místního národního výboru. Nic se nepřestavovalo, ale budovy začaly rychle chátrat, v areálu se postupně shromažďoval různý materiál i odpadky. Přístup MNV k památce nejlépe dokládá povzdech nynějších majitelů: původní dřevěnou podlahu úředníci použili jako palivové dřevo. A původní krásnou výmalbu všude překryly nové nátěry. V roce 2016 zámek zakoupili manželé Kaplanovi, čímž začala nová, světlá kapitola v jeho dějinách.

Můj manžel se zbláznil

„Můj manžel se zbláznil, chtěl zachraňovat nějakou památku“, říká obvykle Markéta Kaplanová, když vypráví o novodobé historii zámku. Jenže ve chvíli, kdy do chátrajícího objektu vkročila, se ukázalo, že jde o nemoc značně nakažlivou. I ji to chytlo tak, že spolu s mužem opustila Prahu, vyměnila myšlenky na olympiády a společnost plavkyň za nářadí a myši. Rodinné úspory utopila v moři špíny a harampádí, jehož uklízení vyplnilo dva roky. V říjnu 2016 se na zámek sice nastěhovali, ale zámecké bydlení bylo značně sparťanské.  Sportovní výchova jim tak byla velkou oporou – tak třeba místo koupelny sloužil rybník. „Stát se majitelem takové památky je dobrodružství a sebevražda zároveň“, říká Markéta Kaplanová. Teď už je většina zámku docela „po kupě“. Základem inventáře jsou sbírky Michala Kaplana, řadu věcí věnovali také kamarádi a návštěvníci. A jak to u zámků konfiskovaných po únoru bývá, sousedé ze vsi občas vrátí to, co odsud bylo kdysi vyneseno.

Originální sál

Chloubou zámku je barokní plesový sál. Unikátní tím, že přímo za ním je výklenek kaple s oltářem. Takže se v sále mohlo stejně dobře tančit, jako uspořádat bohoslužby. Jak praktické! Stěny sálu byly vymalovány dekorem růží, který byl skryt pod přemalbami. Jednu každou růžičku obětavě z nánosu socialismu dolovala restaurátorka Karine Artouni. To je piplačka, o které nemá ponětí nikdo, kdo k tomu nepřistrčil nos.

Do zámku na návštěvu

Na Nemilkově se prohlídky dělají dvakrát denně, dopoledne a odpoledne, bez ohledu na to, zda přijde více zájemců nebo třeba jen pár. Majitelé na zámku bydlí, zámek milují – a nezvou tedy na oficiální neosobní prohlídku, zvou na návštěvu. Takže se sice dozvíte historická a umělecká fakta, ale především příběhy. Ty z minulosti, co se dozvěděli o předchozích majitelích, ale i historky z obnovy a objevování staleté krásy pod nánosy špíny, přemaleb a prachu. Vyprávěno se zaujetím a humorem. Přijít můžete stejně dobře bez jakékoliv rezervace na (placenou) prohlídku, ale i jen do dvora, na občerstvení v bývalé vozovně. A prohlédnout si volně přístupnou expozici historického zemědělství a řemesel. K vidění jsou mlátičky, povozy, pluhy, máselnice i další nástroje, které se v areálu našly, nebo je přinesli sousedé.

Eva Mráčková, foto zámek Nemilkov

zámek Nemilkov v roce 20016